Chleba

Míla nevaří. Rád jí, ale nevaří. Ani nesmaží, nepeče, nedusí, nerestuje, neflambuje a už vůbec nezavařuje. To všichni vědí. „Pokud má nějaká činnost smysl, má smysl dělat ji pořádně. Pokud nemá smysl, je to rozhodně vaření.“ Být nucen vybrat si mezi psí konzervou a vařením nudlí, trápil by ho více otvírák na konzervy než přetékající voda z hrnce. Pečení kváskového chleba ale zkusit musel.

Ono taky těžko v rodině soupeřit s jediným kuchařem, kterého se Pohlreich kdy bál. Od kolegy z práce jsem získal žitný kvásek a podrobný návod do začátku [thx Marty]. Základní suroviny se pár dní na to „samy“ objevily v zásobovací skříňce kuchyně. Jedná se asi o nejjednodušší možnou verzi receptu na pečení kváskového chleba.

Stačí 150g žitné chlebové mouky, 300g pšeničné mouky, 320g vody, sůl, kmín a kvásek. Všechno jen tak letmo promícháte vařečkou ve velké míse až vznikne husté a pěkně lepkavé těsto. Těsto necháte přes noc pracovat při pokojové teplotě a ráno na vás čeká asi ten nejotravnější úkol z celého receptu. Já rána nerad, takže si poležel o něco déle.

Těsto musíte vyndat z mísy a na pomoučkované podložce několikrát přeložit. To by ještě šlo, ale po přeložení ho musíte nechat další dvě hodiny pracovat. Navíc ve speciální poloze – na utěrce posypané moukou. A to už jsem toho začínal mít dost. Začínal jsem šilhat po konzervě. :c)

Odměnou za čekání a hýčkání těsta je pěkně nakynutý bochníček, připravený na cestu do pece. To byl pro změnu zase nejobtížnější úkol celého receptu. Jak dostat nadýchaný, ale stále pěkně mazlavý a měkký bochníček z utěrky do rozpálené skleněné mísy na pečení? Po několika neúspěšných pokusech to skončilo prostým „kydnutím“ bochníku „na záda“ do mísy, což mu esteticky neprospělo.

Samotné pečení je už hračka. Za zhruba třicet minut se bochníček trochu vzchopil a nakonec to nebyla taková katastrofa ani po designové stránce. Výsledek posuďte sami. Pár vrásek má, ale to značí silný charakter.

Chutnal velmi dobře, takový hutnější poctivý chléb. Výhoda je, že přesně víte, co jste do něho dali a ta bezprostřední čerstvost, ta se nedá popsat. Někdy za rok to zase vyzkouším a možná přidám nějaká semínka. Navíc má člověk pocit, že skutečně něco „umí“. Je to hrozně jednoduché, tisíckrát jednodušší než většina ostatních činností, které denně řešíme, ale je to tak nějak divně blízko našim kořenům. Jestli by se děti na základní škole měli něco učit, tak trojčlenku, Bernoulliho rovnici, výpočet hypotéky a pečení chleba, no vážně! :c)

Ou, málem bych zapomněl! Základní otázka, která mě hodně dlouho tížila a každý začínající pekař si ji určitě položí. Jak vypadá takový kvásek, který může za tu úžasnou nadýchanost chleba?

Žádná velká záhada – jako jemně bublající směs vody a mouky. Podle dostupných zdrojů na internetu není ani moc velký problém si kvásek založit svépomocí – voda, mouka, 30 °C, pár dní volna a vznikne sám.

1 komentář u “Chleba

  1. S manželem jsme měli štěstí, že jsme tento první Mílův pokus mohli ochutnat, a Míla měl štěstí, že mu nějaký chléb zbyl na focení. Byl naprosto exkluzivní!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>